Moje letošní třetí svatba byla taková náročná. Několik měsíců dopředu jsem věděla, že můj muž jede na celý týden na veletrh do Prahy, ale mám to poslední dobou tak, že žiju maximálně týden dopředu. Zbytečně se ničím nestresuju, protože to stejně nemá cenu a jak jsem zjistila, tak všechno nějak dopadne. Ani nevím, kdy jsem k tomuto zjištění došla, ale často se mi stávalo, že jsem přemýšlela moc dopředu, hlavně v noci… Takže jsem probděla několik nocí a nakonec to stejně dopadlo jinak, než jsem si vymyslela. Možná mozek se rozhodl sám od sebe dospět nebo možná teď padám do postele tak vyřízená, že přemýšlet už nestíhá, ale prostě dokud věci nejsou aktuání, jdou mimo mě.
Na schůzce s nevěstou Romanou jsem si tedy napsala její přání a nápady a dál svatbu neřešila. Vždyť má být až za měsíc. Čas plynul a najednou byl týden svatby. Můj muž odjel na veletrh a já byla doma s osmi měsíčním Jáchymem, kterému rostly zuby a tříletým Mikulášem, který měl pro změnu zánět průdušek a tím pádem nemohl chodit do školky. Když manžel odjel, byla jsem trošku celkem dost vystrašená, jak tohle dopadne.
A jak to dopadlo? Parádně. Kluci byli strašně moc hodní. Mikulášek se uzdravoval a hrál si s Jáchymem, který kromě občasného plakání a tulení vůbec nevykazoval znaky rostoucích zubů. Prostě jsme si ten týden bez tatínka s klukama náramně užili, hráli si a občas, když vyšlo trošku času, jsme pekli svatební dort Red Velvet s malinami a spoustou Philadelphia krému pro cca 75 hostů a k němu ještě pana Jablečňáka.
Udělalo mi velkou radost, když jsem asi 2 dny na to byla na svatebním veletrhu, kde za mnou přišla fotografka z této svatby a ptala se, jestli jsem to byla já, kdo dort na svatbu pekl. Moc ho chválila a říkala, že měl obrovský úspěch.
A to je ten důvod, proč peču… Protože jsem ráda, že moje dorty chutnají a vykouzlí úsměv na tváři, minimálně na té mojí.
Míša❤️
Napsat komentář