Když jsem začala chodit se svým mužem a následně jsem se k němu nastěhovala, naskytla se mi jedinečná šance začít vařit. Bylo to super! Konečně jsem mohla uvařit a ochutnat všechno, co mě lákalo. První jídlo, co jsem svému muži upekla, bylo kuře. Tomuto opravdu složitému procesu předcházelo googlování toho, jak se takové kuře peče, co na něj dát, na kolik stupňů. Samozřejmě jsem volala babičce, mamce a myslím, že ještě dalším zkušenějším osobám, s prosbou o radu a postup. Nakonec jsem celou dobu seděla před troubou, protože co kdyby náhodou. A světe div se, povedlo se.
Už jsem tedy uměla upéct kuře, postupně jsem začala svou nabídku obědových jídel rozšiřovat. Ale péct sladký nebudu nikdy! Já přece sladký nejím, to si raději upeču maso!
Pomalu jsem se rozvařila a zjistila, že je to úžasný relax. Utíkala jsem si k vaření odpočinout, vyčistit si hlavu. A když něco dělám, dělám to s celým srdcem a ve velkém množství. Tak aby jsme se neujedli k smrti, začali jsme zvát
na obědy rodinu, na večeře přátele… Každé dobré jídlo přece potřebuje sladkou tečku. A začal zase kolotoč ala kuře, co udělat, jak? Jak poznám, že je to upečený, babi? Za jak dlouho to má ztuhnout, mami? Co když to neztuhne? Začátky jsou plné otázek a (u mě) stresu.
Jednou se mi povedlo udělat opravdu dobrý koláč, tak jsem plná pýchy a nadšení chválila svůj výtvor mé kadeřnici, která hned chtěla, abych jí koláč upekla. Opravdu? Pecka! Od té doby jí peču často a moc ráda. Pak přišla výzva. Bratránek se žení a jeho nastávající (mimochodem moje první sledující na instagramu, díky Ili) chce, abych jim upekla svatební dort, dokonce na patro, a cupcakes. Ty jo, co je to cupcake? A jak to všechno dopadlo, vidíte sami.
Od prvního kuřete jsem vystudovala právnickou fakultu, poté pracovala jako firemní právník, vdala se za skvělého muže a porodila (zatím) dva úžasné chlapečky. Momentálně si užívám mateřství plnými doušky a někdy i pořádnými duchy, ve volném čase běhám, vařím a hlavně PEČU.
