Když bylo po rozlučce se svobodou, bylo na čase začít vymýšlet, jak na svatební dort. Nevěsta původně chtěla svatební dort plný ovoce, což je 12.11. docela problém. Dvanáct měsíčků jsem i přes nemalé úsilí nenašla a žádná další Maruška už k dispozici nebyla, takže jsem musela přejít na plán B a zajít na lov do obchodu. Nakonec jsem sehnala jen slušné borůvky, tak jsem koupila i granátové jablko, mandle a kytku světle fialových chryzantém.
Jedna z nejdůležitějších věcí by byla a zbývalo se už jen vrhnout na takovou maličkost, samotné pečení. Spodní patro tvořil Red Velvet. Prostřední patro bylo čokoládové s čokoládovým krémem a malinami a vrchní patro bylo mrkvové s kokosem, ananasem a ořechy.
Nevěsta chtěla, aby byl dort nahý a zároveň nebylo na první pohled jasné, že každé patro je tvořeno dortem s jinou příchutí. Čokoládový dort jsem tedy okolo pomazala krémem z mascarpone a šlehačky, tím pádem docílila víceméně stejného vzhledu všech tří pater.
Slíbila jsem nevěstě, že jí dort na místo svatby dovezu. To byla jedinečná příležitost zkusit, jak půjde dort převézt. 
Rozhodla jsem se tedy, že dort složím a kompletně nazdobím už doma. Vyrazili jsme z Bělkovic půl hodiny před předáním s tím, že pojedeme pomalu. Cesta z Bělkovic do Horky není úplně hladká, ba naopak samá díra. Dort na kolenou skákal jak o život. Takže jsem dort držela celou dobu ve vzduchu. Byla to sranda. Chvílemi jsme se smáli, když jsme projeli nějakou obří dírou nebo prudší zatáčkou, ke konci už zoufalstvím a únavou, protože držet takový desetikilový dort ve vzduchu asi půl hodiny je celkem fitko.
Dort jsme dovezli v pořádku a nevěstě se moc líbíl. A byla na něj fronta!
Poznatek: Čím jsme jeli pomaleji, tím více byla cítit každá nerovnost terénu. Příště od začátku na plný plyn 🙂
Míša❤️
Napsat komentář